ČERNOBÍLÁ
JSEM RÁD, ŽE TĚ MÁM
Vzpomínám
Jak jsme sami dva
V pravěku přesliček a plavuní
Tak dlouho tě znám
Šli jsme pak
V době ledové
Promrzlí na kost kamsi za vůní
K rajským zahradám
Však nebyly tam
Spolu jsme
Prošli slávou
I zkázami, jistotou i marností
Už doufám, že vším
Častokrát
V žhavém popelu zbyly jen střípky všech radostí
Já slz tvých si všim
Těšit nebylo čím
Víš od věků už na věky se známe
Vždyť ani neumím být sám
K svatyním velkých božstev
Oběť chtěl bych dát
Ať nás ochrání
Před čímkoliv zlým
Zahvízdám
Ránem mlhavým
Převozník loďku svou přiváží
A s ním odplouvám
Za chvíli
Na břeh protější
Ke kůlu pramici přiváži
Čekáš mě už tam
Jsem rád, že tě mám!
ČERNOBÍLÁ
Dívám, se dívám
jen malou chvíli
vidím tvůj obraz
je černobílý
Vidím tvůj obraz
je jako ty jsi
je na něm dobro
se zlem se mísí
Jsi černobílá, černobílá
chvíli hodná, chvíli zlá
Chvíli bílá jako víla
líbezná jak princezna
Jsi černobílá, černobílá
zrádné oči andělské
Ďáblova jsi byla milá
jsi bleskem z báně nebeské
Kůži máš bílou
duše je černá
nedoufám vůbec
že budeš věrná
Nedoufám vůbec
až shrábneš prachy
že budeš ronit
slzy jak hrachy
Jsi černobílá…
Dívám se, dívám
do cizí tváře
je mi to jasné
já jsem tím lhářem
Je mi to jasné
všechna ta slova
jsou černobílá
nechci tě znova
ARAŠÍDY
V sáčku slaných arašíd
dvěma prsty vybírá
Slunce do ní naráží
nutí ji oči přivírat
Slaví sama bez hostí
pod deštníkem slunečním
obléká ji jeho stín -
nahá v hávu smutečním
Ve sklence tonic s fernetem
sáček slaných arašíd
Schovávanou před světem
chce všechny křivdy zaplašit
Sedí v křesle proutěným
nahá, smutná, samotná
Takové jsou vždy ženy
skrz chlapy žrané starostma
Na jazyku jed a v hlavě černé díry
rozjasnit se může jen pomstou snad
Chlapy jak oříšky do svých dlaní shrábnout –
nasolit a rozkousat
Na horké střeše plechové
kočka drápy vytasí
Ostražitá před lovem
krvelačně číhá si
Prázdné sklenky porovná
nechá zbytek arašíd
Nahá, krásná, bojovná
touží pasti nastražit
Na jazyku jed…
CIBULE
Bulíš nad rozkrájenou cibulí
a rukou dáváš vlasy pryč z čela
krájelas ji včera, pak proud vypnuli
a do rána pak zcela vyčpěla
Potom jsme šli spát oba hladoví
nemohlas najít noční košili
prý jsi chtěla ještě umýt nádobí
mě můžou tyhle řeči rozčílit
Košili jsem ti hodil do skříně
a tiše doufal jednou že taky
bude večer víc než maso na kmíně
ty sis našla čisté tepláky…
Únava, deprese a migréna
v momentě bylo zase po citech
nadobro krachla chvíle vysněná
zbytečné se pitvat v pocitech
Teď fňukáš nad včerejší cibulí
radši půjdu vrátit zpátky pojistky
nechám tě v klidu tady vybulit
a dám si pivo na své bolístky
LŽEŠ!
Lžeš a já to vím
zalovím ve vzpomínkách
ne pravěkých
na věkys tu chtěla být
zatlouklas pak za vším kříž
sliby prý jsou na obtíž
Lžeš když ptáš se „Smím?“
nebráním se zvát tě dál
ne na chvíli
sdílím soucit s tvojí lží
přesto vítám tě, jsem rád
čemu vděčím za návrat
Šeptej ty svoje lži
jak ti na jazyk přijdou
Slastné jak droga, jako rajský plyn
krásně se věří jim
Šeptej lži průhledné
psané nouzí a bídou
není to hřích, ty mně můžeš lhát
tvé lži já slyším rád
Lžeš a sama víš
že zachráníš se touhle lží
dost naivní
nabídni mi cokoliv
s čímkoliv se spokojím
tvé lži u mě obstojí
Lžeš a já to vím
napovím ti co říct dál
co slyším rád
lhát se tobě vyplatí
nechoď za mnou s vděčností
znám míru tvé věčnosti
Šeptej…
JEN PRSTEM KÝVNOUT
Jen prstem kývnout
a v hrsti mě máš
Mám jenom hrůzu
že to neuděláš
Jak věrný psík
čekám na zavolání
až mě pohladíš
svojí měkkou dlaní
Jsi bludička, co mě vplétá
do sítí svých
Snažit se vyhnout
byl by jen hřích
Chtěl bych být
talisman pro štěstí
chránit tě
před zlem a bolestí
Andělem
strážným tvým se stát
kam se hneš
musíš mě s sebou brát
Trním mě vláčej
do bažin veď
Jak šelma mě drásej
jak kotě přeď
Divný druh lásky
překvapil nás
Jak rozkvetlé růže
když uhodí mráz
Ztrácíš se
a pak seš zas blíž
zdá se mi
že se mnou se nemazlíš
Pliváš jed
a pak seš zas k sežrání
útočíš
a já se nebráním
Divný druh lásky
překvapil nás
jak rozkvetlé růže
když uhodí mráz
Jak divoký břečťan
nás oplétá
Je bláznivá, je krásná
je prokletá
SLEČNA Z POŠTY
Slečna z pošty
denně do čtyř
za přepážkou sedává
Úsměv skrytý
svoje city
najevo moc nedává
Nemám stání
čekám na ni
po hodinách úředních
Cítím zradu
šla dveřmi v zadu
když já čekal u předních
Milá slečno
láskou věčnou
k tobě kvůli mámě hořím
Chtěla snachu
s kupou prachů
proto se tak velmi dvořím
Konec srandy
s rekomandy
dennodenně chodívám
Sotva vkročím
hned do očí
komisně se podívá
Kolik ještě
ztratím než tě
slečno z pošty ulovím
Sčítám gáži
tak se snažím
mám však stále kulový
Milá slečno…
SPRCHA
Pod sprchou když stojím nahý
před sebou a před Bohem
iluze pak ztrácím záhy
o svém těle nebohém
Kapky bičují mou kůži
cítím jejich bušení
tep mi stoupá, dech se úží
je to zvláštní vzrušení
Voda ze mě smývá špínu
rovnováhu vyváží
moji hlavu zbaví splínů
klíny z hlavy vyráží
Oblak páry vzhůru stoupá
voda cáká do strany
necítím se ničím spoután
nemám žádný zábrany
A tak ve svém šatu strohém
bez saka a kravaty
teď se cítím jako bohém
svobodný a nahatý
Pod sprchou je člověk jiný
šaty mě však uhranou
voda zbaví mě vší špíny
ale šrámy zůstanou
JEŠTĚ MI ŠEPTEJ
Ještě mi šeptej
že mě miluješ
abych měl jistotu
že nejsem sám
Vyhlašuju
vratké příměří
a na bílou vlajku
prostírám
Dnes budeme jíst
při svíčkách
a povedem
řeči důvěrné
Řeknem si
co jsme si neřekli
a budeme dělit
bílou od černé
Zamáčknu prstem knotek svíčky
nemusíš mít ze tmy strach
jestli chceš tak zamknem dveře
neboj po tmě vždy nepřichází vrah
Vždyť už dávno
nejsme děti
tak proč stále
uhýbat
Předstírat
že co je tak není
a přitom zlými sny se
budívat
Zamáčknu prstem…
PŘIPIJME SI
Vkradli jsme se spolu
do rajský zahrady
a trhali
zakázaný ovoce
Jeden druhému jsme
drželi si žebřík
a každý natrhal si
všechno to co chce
Připijme si
na tu naši lásku
které už patříme docela
No tak připijme si
ale dávej pozor
ne abys zvracela
Potom spolu šli jsme
po rozkvetlé stráni
a strašně
se nám líbil svět
Ty sis natrhala
náruč lučních květů
a mě bolel
rozkousnutý ret
Připijme si…
A pak přišel podzim
a ta naše láska
prochladla
jako počasí
Najednou to všechno
poztrácelo grády
ani se už neptám
proč asi?
Že jsme pili vodku
na tu naši lásku
které jsme patřili docela
Že jsme pili vodku
a nedávali
a ta láska zvracela
IQ
Já má IQ
vydlabaný tykve
Sháním se po jiných
vymatlaných dýních
Uděláme spolu
partu velkejch volů
Určitě se nevejdeme
k jedinýmu stolu
Žena o mně říká
že jsem vůl
Na kterého patří
vzít si hůl
A tak na mě bere klacek
anebo mi dá pár facek
Nadarmo prý o mně
neříká
Že jsem pro ni přítěž
veliká
Že by se mě chtěla zbavit
někam zavřít anebo zabít
A tak možná až čas
dozraje
Půjdu ke všem čertů
nebo do háje
Sbalím svoje saky-paky
parohy a mrtvý ptáky
zalezu do první
putyky
Proleju se řádně
rumíky
Pak postavím se před výčep
odplivnu a začnu křičet
Já mám IQ…
KOPRETINY
S pugetem kopretin
za tebou poletím
chvíle jak století
než to udělám
Mám vážný obavy
že tě to otráví
hodíš je do trávy
žes je nechtěla
Dodávám si kuráž
vím, že svou hlavu máš
a tak se neuraž
že chci ti je dát
(Já totiž)
Všem láskám, co jsem měl
nikdy jsem neuměl
říci, co říct jsem měl
že je mám rád
Ztrácel jsem
jednu za druhou
nutno říct
že svojí zásluhou
Trmácel
jsem se pro ně bodláčím
doufal jsem
že to postačí
Světáckou retuší
proud obuv přehluším
možná, že netušíš
co v sobě mám
Nechávám raději
umírat naději
půjde to snadněji
když zas budu sám
Ztrácel jsem…
Přičítám pugetu
to, že jsi ještě tu
a jestli se nepletu
tak míníš tu stát
Po tom, co řeknu ti
budeš stát bez hnutí
kamenná leknutím
„Já tě mám rád!“
LÁSKO, CHCI TĚ!
Světýlko svíčky blýská ve tvých očích
neklidný plamínek mění stíny
je mi jasné, že si ho neochočím
jen hlouběji v hlavě cítím klíny
Pod chladivým ostřím mi lebka praská
myšlenky skřípou v rezavém soukolí
toto je asi skutečná láska
pokud mě nezničí, přežiju cokoli
Ve tmě je slyšet tichý sten
který se z tvých úst dere ven
jsi jednou z mála, možná jedinou z žen
v které chci zůstat uvězněn
Lásko, chci tě...!
Do tmy už svítí jen žhavý knotek
cípek deky se z tvého těla svez
po bouřce smyslů hledám klidný koutek
chci s tebou do pekla i do nebes
Jsem blízko, cítím tvůj horký dech
říkáš: „Dala jsem všechno, i mě si nech!“
hladím tvé tělo hebké jak mech
a prstem ti píšu po zádech:
„Lásko, chci tě...!“
Komentáře
Přehled komentářů
strávila jsem tu nad básničkama večer...a musím říct, že nebyl vůbec prázdný...díky...za to, co já neumím říct...
co dodat?
(dagmar, 6. 4. 2011 21:47)