PADNI KOMU PADNI
Koaličním bratrstvem mává vládní krize. Jaká to novina… Chvíli se všichni tváří, jak nejspravedlivější z nejspravedlivějších, hned na to si padnou kolem krku, nejspíš pod hrozbou toho, že by jim mohl někdo vládnutí vyzobnout. Je vcelku logické, že ČSSD o svoji možnost vládnutí za daných okolností nestojí, mnohem výhodnější jsou pro ni předčasné volby, kde má za stávající situace šanci dostat docela slušnou porci mandátů. Čímž samozřejmě by současní vládci přišli o všechno, co jim nyní funkce nabízí. Stojí tedy za to ještě tu a tam něco překousnout, nechat se sledovat a vydírat, tolerovat korupci a všechny ty tajemné kmocháčky. Vždyť vlastně o nic nejde, jednou to pomůže mně, podruhé jinému – padni komu padni…něco lukrativního do klína. Je také docela naivní takové to naoko prodávání podílů ve firmách. To, že se oficiálně majitelem nějakého podílu stane někdo jiný, nijak nezamezí danou firmu dál nějak podporovat, přihrávat státní zakázky, i třeba zcela zbytečné. Odborníci se přou o to, zda veřejnost je už dostatečně naštvaná nebo ještě je ochotná něco skousnout. Osobně bych řekl, že jsme dozráli do ještě horšího stádia, kdy je to veřejnosti už srdečně putna. Pokud se poohlédneme, naše politické zřízení je vlastně permanentní vládní krize, takže to není vlastně ani teď nic výjimečného, jsme už tak nějak zvyklí. I v tom, že stejně se na názor veřejnosti nikdo ptát nebude, nikoho nezajímá. Takže nějaké moralizování, třeba ze strany sběratele propisek z Hradu, už bereme jako malichernost a novodobý folklór. A těžko říct, jestli se spoléhat na to, jestli to bude někdy lepší. Zatím to vypadá tak, že v jádru si nemá mezi politickými špičkami kdo co vyčítat. Ať se ohlédneme kterýmkoliv směrem!